na Blog.cz

Tímto článkem chci reagovat na Ravenův názor, který se nedávno objevil na stránkách Silent Runners. Na facebooku se potom vedla poměrně zajímavá diskuze, kdy jedna strana hájila staré a druhá obhajovala nové. Pak se tu ovšem objevili lidi jako Sahir, jehož názor překvapivě vyzněl tak, že máme to, co jsme chtěli. Když jsem se nad tím zamyslel, nemohl jsem nesouhlasit. Živě si pamatuji dobu, kdy každý druhý parkour.cz zatracoval a smál se, že člověk silovým tréninkem nic nezíská a posun s technickým tréninkem se nedá vůbec srovnávat. Že je parkour "jinde".

Otázkou zůstává, je to teď lepší, nebo ne? A další otázka - jestliže je to teď horší, do jaké míry to může až zajít?

Na další myšlenku mě přivedl Assasin. Je sice dobré poukázat na to, že je něco špatně a mělo by se to změnit, ale tím, že si jen budeme trénovat pro nás samotné a na facebooku se budeme jako lvi přít a hájit svůj názor, tomu nepomůžeme tak, jak by to bylo potřeba. Jestliže známe svoji pravdu a stojíme si za ní, proč ji uplatňovat jenom v rámci diskuze pod videem/článkem na FB? Pokud je situace opravdu tak špatná, proč nejezdíme na JAMy a akce, kde místo exhibicí můžeme předávat původní myšlenku parkouru dál? Je sice pravdou, že ovlivňování české scény a především nováčků je v rukách In Motion a Urban Sense, ke kterým momentálně vzhlíží asi nejvíce skokanů, ale tím, že se spolehneme jenom na ně a sami pro to neuděláme nic, kromě stěžování si, je docela paradox.

Proto říkám - šiřte myšlenku pro všechny, kteří jsou ochotní jí slyšet a pochopit. Protože se to vždycky odvíjí jen od nás samotných.

Tak a konečně jsem se opět dostal k mým oblíbeným Cílům a výzvám pro následující rok :) chvilkově o nich přemýšlím už nějak od Silvestra, nicméně seznam teď sepíšu poprvé a ve výsledku bude jistě upraven. V plánu mám určitě kongy a výlezy, taktéž stylové prvky a především tyčky a zábradlí. Od jednoho mého kamaráda mi bylo řečeno, že jsem svoje maximum ve wallclimbu už našel a nepřekonám ho, tak to beru jako výzvu :) dál pak asi zklamu všechny, co si užívají můj "čistý" parkour, mám vážně spadeno na několik určitých flipů, které se budu chtít naučit a zapojit je do flow. Rozhodně ale nemám v plánu přesedlat jenom na skákání flipů, jde mi spíš o to, abych to všechno zapojil do již osvojeného pohybu. Za žádnou cenu se nechci vzdát flow na úkor obtížnějších prvků.

Tyhle články na konec roku jsou vždycky peklo. Člověk se snaží sebevíc a nakonec z toho stejně vylezou dva odstavce, na které si nikdo za pár dní nevzpomene. Ale to je jedno, dnešek není dnem, kdy bych si měl na něco stěžovat :)

Je na místě abych řekl, že jsem si rok 2011 užil. Dostal jsem se do měst, kam jsem se dostat chtěl, poznal fůru nových lidí a (především na jaře a na podzim) jsem na sobě zapracoval. Konečně jsem se poznal s Ravenem :) a se zbytkem lidí z Ostravy, poznal jsem fajn kluky z Kroměříže (jak mladší, tak i ty starší :)), zatrénoval na bezchybných spotech v Přerově a stejně tak jsem se seznámil víc s klukama ze Sans Encombre (prostřednictvím Blanska), In Motion a i Urban Sense (jmenovitě především Marek Kvapil, Lukas Sulas, Sahir a Jim :)). Mimo to jsem se navíc seznámil s místními skákači v Londýně, zatrénoval s Chimou a poté na Brněnském Vítání Podzimu II. poznal víc Enzu a Dalse :) Za zmínku stojí určitě setkání se Sahirem a pár dní, co jsem měl možnost s ním trénovat, které bylo ne zrovna šťastně ukončeno jeho naraženým kolenem.

Když to tak vezmu, těch lidí se mi vybavuje stále víc a nesmím tedy zapomenout ani na setkání s Tomcanym, který byl v Brně na víkend. Dál musím zmínit Hipoxe, u kterého jsem přespal po jarním Pražském JAMu, pokecal s ním o lidech a následně o Kubovi Hitzovi, který mě provedl po Praze a zavedl na méně známé spoty. Těch jmen je čím dál tím víc a víc, a tak raději zmíním už jen Litomyšláky, se kterýma jsem trénoval v půvabném přírodním prostředí Toulovcových Maštalí. Omlouvám se zbytku lidí, které jsem nevyjmenoval, ale když jsem se začínal rozepisovat tak jsem ani neměl ponětí, že je toho tolik :D dík prostě patří všem, se kterýma jsem měl letos možnost trénovat :)

Jedinou věcí, která mě dost zamrzela, byl úraz mého dobrého kamaráda Karase, který mě ještě s Hennym dovedl k parkouru. Přecenil svoje síly a nechtěl se vzdát výlezu na jednu kotelnu, šel přes bolest a doplatil na to. Přetržená achilovka ho poznamenala víc jak na půl roku, doted se zotavuje a já bych mu tímto textem rád popřál brzké uzdravení, ať s námi zase může skákat jako dřív :)

Původně jsem plánoval video za celý letošní rok, ale těch materiálů je tolik, že jsem skončil někde u léta. Snad to ale dodělám brzo a za pár dní to tu bude :)

V těchto deštivých dnech (aspoň v mém případě), kdy člověk přijde ze školy/práce domů za tmy a jít ven trénovat se mu zrovna dvakrát nechce, často ve volných chvílích nastupuje sledování parkourových videí. Jelikož právě videa patří mezi můj koníček a poměrně dost se zajímám o všechny možné snímky, vybral jsem pro vás několik videí, co mě zaujalo :)

Musím říct, že letošní rok utekl poměrně rychle. Nechci dělat předčasné závěry, protože nás ještě čekají kouzelné Vánoční svátky, ale je mi celkem jasné, že za tu dobu už nic moc nedoženu. Řeč je teď o Cílech a výzvách do roku 2011. Když se teď na to vše zpětně podívám, jde vidět naprosto jasně rozdělení roku na období, kdy jsem se Cílů držel a pracoval na nich, a pak na období, kdy jsem se na ně vykašlal a dělal si to, co se mi zachtělo. O to překvapivější se ale ve výsledku může zdát to, že jsem určitou část Cílů dodržel a zapracoval na nich, i když jsem je vůbec neměl na očích a nijak se na ně nesoustředil.

Každý z nás určitě zná to rozjímání před spaním, kdy se člověk marně snaží usnout a jen se převaluje ze strany na stranu. Stejně tak tomu bylo i tuto noc u mě, nemohl jsem spát, přestože bylo nějak půl druhé. Napadlo mě, že si tak nějak zrekapituluji celý dnešní (včerejší) den, co měl původně v plánu a co jsem udělal, stejně tak co budu dělat den následující. Netrvalo tomu dlouho a byl jsem myšlenkami u parkouru, konkrétně v Lisses, kam se o letních prázdninách 2012 chystám jet a neskutečně se na to těším. Vybavilo se mi video Tima 'Livewire' Shieffa s názvem Livewire GOES: Lisses, které Tim zveřejnil poměrně nedávno. A v ten moment jsem si uvědomil něco, co mi už delší dobu unikalo.

Po více jak dvou měsících práce se mi konečně povedlo dokončit čtvrté video z DarkStory. Vzhledem k tomu, že jsem se o něm už zmiňoval dříve, doplním tento článek jen o pár informací, protože je to víceméně vše napsáno;

Zde se dostáváme k temnější části příběhu, počínaje nenápadným dramatizováním celkového děje. Change je na první pohled jakýsi poklidný příběh se spoustou nesrovnalostí. Na tomhle místě vás můžu ujistit, že všechno má svůj smysl a je přípravou na video poslední. Čtvrté video ze série symbolizuje počátek vnitřních nesrovnalostí traceura, kdy se pomalu blíží pro trénink nejhorší období roku - zima. Stromy se zabarvují, vzduch se ochlazuje a vše se zdá být v dokonalé harmonii a v pořádku. Traceur se ovšem pozastavuje a dívá se zpět, soudě s odstupem veškerý svůj trénink a jeho smysl. Připravuje se tím na změnu, která má nastat, a právě rozpor mezi zachováním všeho starého proti budování nového je hlavní krizí v příběhu. Vše se točí okolo této změny, kdy ani jedna strana nepřevažuje nad druhou a nerozhodnost vede k rozpolcenosti, se kterou si musí poradit.

-

Do toho všeho, jak traceur posuzuje svoje konání, se také plíží myšlenka ohledně pohledu veřejnosti, jak jej vidí ostatní "nezainteresování" lidé a jestli má jeho trénink využití v reálném životě, jaká je jeho hodnota. Porovnává tedy trénink z pohledu svého, ale nyní i z pohledu ostatních.

-

Ohledně mého vztahu ke čtvrtém videu... Change vychází z vlastní zkušenosti, to podle mě mluví za vše. Na podzim zkrátka člověk vždycky tak nějak přehodnotí svoje činy, zbaven euforie jara a bezstarostnosti léta. Užívá si pěkného počasí, ale s vidinou toho, co ho čeká. Ví, že to nebude lehké, že veškerá jeho přesvědčení se za tu dobu můžou změnit. Zkrátka už je z dřívějška naučený tohle období nepodceňovat. Ve čtvrtém snímku záměrně vytvářím "nejasnosti", protože symbolizují traceurovu nerozhodnost a jeho rozpolcení. Patří k těm náročnějším snímkům, jak z pohledu mého, tak z pohledu diváckého.

Řekl bych, že dva výše uvedené texty dostatečně vyjadřují záměr čtvrtého videa. Nyní mi tedy nezbývá nic jiného, než nechat video promlouvat samotné a nechat vás, ať si o něm uděláte vlastní názor. Jenom k tomu mám připomínku a vlastně i prosbu - neposuzuje prosím video jako klasický parkourový počin, berte to jako úplně něco jiného a nehodnoťte jenom pohyb a výkony, video je daleko působivější jako celek, jehož hlavní náplň je úplně nekde jinde. Díky :)

Řekl bych, že jen velmi málo lidí, co sleduje Českou parkour a freerun scénu, si nechalo ujít toto velkolepé dílo týmu Urban Sense. Pojďme se na něj tedy podívat a trochu ho rozebrat;

Článek popisuje jeden z mých tréninkových dnů, kdy jsem se posunul a překonal sám sebe.

Už bylo na čase, abych se zmínil o další osobnosti do rubriky Inspirace. O tomhle člověku mám v plánu napsat už delší dobu, ale dostal jsem se k tomu až dnes. Řeč je o Danielovi Arroyo.