Pilgrimage, redefine, nightrun

13. srpna 2009 v 15:28 | DarkS |  Ze života traceura
V neděli, po příjezdu z chalupy, jsem zavítal na fórum parkour.cz a do očí mě udeřilo téma Ravena - Pilgrimage s českými titulkami. Neváhal jsem a okamžitě kliknul na odkaz, počkal si, až se video načte a díval se. V dvacáté druhé minutě jsem video pauznul a měl jasno - dnes večer půjdu ven na nightrun - poběžím obvyklými místy, co znám, a jen s důvěrou ve své instinkty a své tělo budu automaticky překonávat jakékoliv překážky, co se mi postaví do cesty (nebo se o to alespoň pokusím).

Vzal jsem s sebou klíče, zamknul a utíkal. Připadalo mi, jako bych byl jedním z těch tracerů, ke kterým vzhlížím, sleduji jejich videa, jak s ladností překonávají za běhu překážky bezpečně, efektivně a rychle; protože jsem je tak překonával taky. Nepřemýšlel jsem, jakou technikou překonám tu a tu zídku, zkrátka jsem běžel, důvěřoval svým instiktům; nezklamaly.

Doběhl jsem k důvěrně známe zídce na rohu Fleischnerovy ulice a zastavil se. Vydýchal jsem se, zhluboka se nadechl, a rozeběhnul jsem se proti ní. Hned na první pokus a bez potíží jsem se dostal nahoru, konečně se mi tedy povedl odraz nahoru pořádně. Teď byl čas na odpočinek. Sedl jsem si do tureckého sedu a sledoval černé nebe plné hvězd.

Noční neklid a touha po pohybu mne však hnala dál; seskočil jsem (slap-out) a běžel. Asi po padesáti metrech jsem dorazil k malé fontánce, poblíž ní jsou velké kameny. Na jeden z nich jsem vyskočil, opatrně vylezl nahoru, poté slezl a další kámen, jenž byl plochý, jsem přeskočil monkeym a utíkal dál.

Přeskočil jsem pár laviček a zanedlouho jsem dorazil k Maxu, obchodní pasáži, tedy abych byl přesnější, k fontáně, co je před ní. Jsou zde velké schody, zábradlí a vysazené stromy s ideálními okraji na precision. Přeskočil jsem zábradlí, dopadl na schod a skočil do precisionu, následně seskočil do běhu a pokračoval dál.

Nyní jsem běžel po mostu, jenž odděluje horní a dolní bystrc. Vyskočil jsem na zábradlí a balancem přešel až konec, poté jsem pokračoval ke kotelně u Letné. Jakmile jsem tam doběhl, vylezl jsem za pomoci zdi a krátkého žebříku. Nahoře jsem si dal oddych a zaposlouchal se do všech zvuků, co byly okolo mne. Je až fascinující, jakou škálu zvuků jsme schopni vnímat. Hučení lesa, projíždějící auto na dálnici, zapnutá televize někde v bytě, šumění stromů byť při malém poryvu větru, štěkot psa...

Slezl jsem stejnou cestou, jak předtím vylezl, a běžel dál. Přeskočil zábradlí, vylezl na zídku u popelnic, neslyšně ji přešel, seskočil a pokračoval. Doběhl jsem k ulici "Černého" a zastavil se u zídky, jež byla o něco vyšší než já. Skočil jsem do Cat Leapu a pokoušel se ji vylézt - planchem. Neúspěch. Odpočinul jsem si a zkusil jsem to zase. Pořád se mi nedařilo. Po xtém pokusu jsem to - vyčerpanej a vysílenej - vzdal.

Vyběhl jsem schody (pěkně po jednom) na horní blok a byl u garáží. Vylezl jsem na ně, odpočinul si a udělal pár fotek. Bohužel, můj mobil žádný extra kvalitní foťák nemá, a tak zachytil jenom osvětlená místa.


Byl čas pokračovat; pověsil jsem se za okraj zdi garáže a seskočil dolů. Byl jsem značně vysílenej a unavenej, tak jsem už neběžel ale jen šel domů. Cestou jsem však narazil na obrubník vhodnej na precision. Tak jsem vymyslel následující trať: nejdřív jsem musel skočit z jednoho obrubníku na druhej, co byl oproti němu v pravým úhlu.

Následoval precision z běhu a pak chůze po obrubníku.


A v poslední části jsem musel přeskočit kanál a dopadnout na obrubník, co byl v úhlu cca 115°.


Vyčerpanej, žíznivej a ospalej jsem nakonec došel domů. Musím ale říct, že mi to za to stálo :-)

DarkS
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Valerius Valerius | Web | 19. srpna 2009 v 9:12 | Reagovat

Hehe =) Pěkné =) Až budu v Brně mohl bych si s tebou jít zaběhnout =D vypadá to jako docela hezká věc =) Ne že bych tohle někdy zkoušel... moje parketa jsou spíše bojové sporty - momentálně tradiční karate a kendó =)
A mimochodem nevím, proč bych měl být neschopný vytvořit vlastní blog =D

2 Randi Randi | Web | 29. prosince 2010 v 20:11 | Reagovat

Ve tmě se člověk na město kouká úplně z jiného poslehu. Všimne si věcí, které ve dne nevidí (paradox :D ) a zaujme ho něco, co mu přijde při denním světle jako obyč věc.
Hlavně člověk  musí věřit instiktům a vlastním smyslům, což je pro většinu celkem těžký. Ale taky je to překážka, pokud jí chci překonat, musím si začít věřit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama