Prostějov v Brně 2

10. dubna 2010 v 23:53 | DarkS |  Akce a meetingy
Jednoho krásného dne... i tak by se dalo začít, ale zrovna pršelo. Zkrátka 10. dubna se sešlo "pár", odhadem asi třicet, lidí na Brněnském nádraží, aby společně zatrénovali, zničili se a ochutnali spoustu "lahodného" čokoládového nápoje, zvaného kakao.


Prvně se jelo na opravdu luxusní spot v Pisárkách, kde jsme se rozcvičili a začali blbnout. Musím říct, že jsem byl poněkud zaražen - věci, co jsem považoval za obtížné a k jejich dosažení či překonání odbourával strach celý rok, tu byly věcmi běžnými, či dokonce snadnými. Se spadenou čelistí jsem tak pozoroval skoky, které by mě nenapadly ani ve snu. Nebudu si nic nalhávat - připadal jsem si, jako kdyby mi někdo sebral vítr z plachet a celá doba tréninku, tréninku kterým jsem žil, byla zbytečná.

Asi dvě hodiny poté jsme jeli uspokojit naše kručící žaludky do Vaňkovky a moje nálada byla krok od kroku chmurnější. Když jste generál, nedaří se vám na žádném z bitevních polí a záhy se dozvíte, že vaše rodné město bylo dobito, skutečně si připadáte hodně špatně. Zvažoval jsem, že se najím a odejdu pryč. Po jídle mě však neminula lepší nálada, vyvolaná také nejspíš tím, že kdosi řekl asi pětkrát kakao.

Abyste nebyli úplně zmatení, vysvětlím vám, proč tomu slovu (kak*o) přikládám takový význam. Je to totiž hra - když to slovo někdo vysloví tak udělá 20 kliků a všichni, kdo to slyšeli, udělají kliků 10.

Obecně je známo, že fyzická aktivita aktivuje hormon serotonin, který působí velmi příznivě na náladu. A když už jste někde u padésátého kliku, máte pocit, že se každou chvílí pozvracíte, už nemůžete, všichni kolem vás klikují a vzdechají vyčerpáním, tak se prostě nejde nesmát. Už jen kvůli komičnosti celé situace, že parta třiceti borců klikuje s plným žaludkem před Vaňkovkou jenom kvůli stupidnímu slůvku.

Následovala akce pro dobrovolníky, kterou jsem natáčel - proběhnutí Vaňkovky po čtyřech. Těžko říct, jestli jsem se smál víc já, ti na zemi anebo kolemjdoucí. Najezení a odpočatí jsme se pak vydali na Petrov.

Měli jsme štěstí a po výstupu do Petrovských zahrad začalo pršet. Běželi jsme se schovat do jakési budovy. Po vychutnání pár dalších čokoládových nápojů jsme šli na hromadnou fotku před monumentem, co byl poblíž. Následovala další fotka - gay photo - kde jsme byli bez triček. V dešti a takové zimě to byl fakt hec =D. Za chvíli přestalo pršet, zídky začaly pomalu schnout a my jsme nelenili a začali zkoušet vše možné i nemožné.

Když to tak celkově shrnu, i přes hodně mizerný začátek bych celkou akci vyhodnotil kladně. Uvědomil jsem si, že mi nikdo vítr z plachet nesebral, jen mě předjelo pár starších a ostřílenějších lodí. Motivace je to pro mě hodně velká a nesmím zapomínat, že parkour přece vůbec není o soutěžení, ale o překonávání sama sebe a posouvání svých hranic neustále dál. Jedno ponaučení jsem si vzal určitě - když nemůžeš, přidej!

Čas se uchýlil k poněkud pozdním hodinám a mě, předtím než půjdu spát, čeká ještě 40 kliků za ten dnešní článek. Že jsem radši nemlčel.



Gay photo
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kessy Kessy | 16. května 2010 v 17:07 | Reagovat

Tuhle hru sme zavedli ve skole jen s tim ze misto kakao to bude anglicky pocitat bez pripony uter. A tedka davame 10kliku za kazde sproste slovo :D je to docela sranda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama