Prostě to udělám aneb Přístup posledních dnů

22. října 2011 v 21:57 | DarkS |  Ze života traceura
Článek popisuje jeden z mých tréninkových dnů, kdy jsem se posunul a překonal sám sebe.


V posledních dnech se mě zmocnila jakási skepse. Přestal jsem si sám sebe vážit a domněnka, že "vlastně nic neumím" mě trápila a stravovala čím dál tím víc. Z jakéhokoliv natočeného záběru do připravovaného videjka jsem měl sice radost (že se to nějak hýbe a pracuji na tom, co jsem si vytyčil), ale nebyl jsem spokojený s mým výkonem. Faktem totiž je, že první záběry do videa spočívaly v delších flow spíš s lehčími a menšími skoky. I když jsem měl radost z odvedené práce coby režisér a výběrač úhlů kamery, byl jsem den ode dne nespokojenější. Ztrácel jsem nějak půdu pod nohama a potápěl se v té špatné náladě čím dál tím víc.

Zlom nastal až ve čtvrtek, kdy jsem se rozhodl, že pokořím čtyři věci, o kterých mluvím už delší dobu. Domluvil jsem se teda s kamarádem a kolem čtvrté odpoledne onoho dne jsme se sešli. Po rozcvičce následovalo pár lehkých, ale fajn skoků. Napadla mě nová kombinace precisů a když se mi po pár pokusech povedla, poprosil jsem svého parťáka-kameramana o natočení. Narozdíl od předchozích skoků (co jsou ve videu) byla tahle flow o něco dynamičtější s daleko většími vzdálenostmi. Po několika opakování zmíněné "flow" jsem už byl plně rozhýbaný a rozhodl se, že se přesuneme k první výzvě.

Tak jsme tam tedy došli; jednalo se o precis z běhu, kdy jsem se musel odrážet ze země a přeletět betonový blok, abych mohl dopadnout na schodek, který se z něj tyčil asi ve vzdálenosti 9 stop od počátku bloku. Musel jsem se tedy odrážet nějak tři stopy před blokem, abych nabral výšku a nenarazil do něj při odrazu. Výsledná vzdálenost se proto prodloužila na nějakých 12 stop plus převýšení nějak půl metru. Jak nejsem zvyklý na větší skoky, tak jsem se toho dost bál. Po několika pokusech, kdy jsem přistál jednou nohou nahoře na schodku a druhou zadupl těsně před ním jsem požádal kamaráda, aby vytáhl kameru a točil to. Tři pokusy. Pokud to neskočím, tak jdu dál na další výzvy. K mému (ne)štěstí se na lavičku vedle rozběhu usadila partička zhulenců s holkou, ve které vzbudilo moje skákání značnej zájem a následovalo pár otázek typu "a to chceš jako fakt skočit, jo?", které mi moc nepřidaly. Ale i tak mi zbývaly ještě dva pokusy. Řekl jsem si, že "to tam narvu i kdybych si měl posrat kotníky" a představoval si, jak dopadám oběma nohama současně. Pak jsem se rozběhl.

Druhý pokus jsem opět naprosto těsně před doletem zadupl. Zbývala mi teda už jedna šance. Podíval jsem se na videozáznam v kameře a zpomalil jej, abych viděl, jakou mám výšku. Samozřejmě jsem měl rezervu, na malém displeji to dokonce vypadalo, jako bych to už skočil. Zhluboka jsem se nadechl a šel se připravit na poslední skok. Jistá hyperaktivní fanynka si všimla, že kamarád skok točí, a šla stranou. Znovu jsem se zhluboka nadechl, přehrál si v hlavě záznam o tom, co mám udělat, a rozběhl jsem se. Kroky mi nádherně vyšly na odraz. A já to stejně zadupl.

Seskočil jsem z bloku dolů a poznamenal směrem ke kameramanovi, že "je to shit ta moje hlava". Ten se jen zasmál a řekl, že tam přece jsem! Sklopil jsem hlavu a zapomněl na jakékoliv rozhodnutí o třech pokusech. To prostě dneska skočím. Opět jsem se zhluboka nadechl a zpozoroval, jak na konečnou právě dojela šalina a vyhrnuly se z ní desítky lidí. Začal jsem běžet. Nevycházely mi kroky, ale poslední tři mi vyšly perfektně. Odrazil jsem se a nějakým zázrakem jsem to ustál na obě nohy. Se zpožděním mi po seskočení dolů z bloku došlo, že jsem to vlastně skočil. Měl jsem přímo dětinskou radost.

Následovala cesta za dalším skokem, k druhému podchodu. Napadlo mě ale, že když už jsem skákal něco podobného, tak bych mohl i skočit a ustát jeden running precis, ke kterému jsem se od jara dostal jen snad jednou, ale ustál jen párkrát. Bylo to kousek od místa plánovaných skoků. Tak jsme tam teda došli a po pár neustátých pokusech se mi konečně podařil ukázkový precis, tak jak by měl vypadat. Posílený radostí ze dvou skočených věcí jsem se vrhl na třetí skok.

Precis do dropu. Poměrně velká dopadová plocha, ale také velký drop a hlavně dálka. Kývl jsem na kamaráda, že může točit. Pár sekund jsem stepoval na odrazovém kanále a pak jsem to tam prostě poslal. Tak tak jsem to doletěl, ale doletěl. Při dopadu jsem rukou zavadil o hybridní gumovou věc, která se tyčila ze země. Bylo tedy nutné učinit vhodné opatření a tak jsem do té hadice kopal do doby, než byla mimo dopad. Nadechl jsem se a šel to skočit podruhé. Povedlo se.

Třetí z plánovaných skoků (a celkově čtvrtý) jsem obešel. Rozhodl jsem se tak z důvodu vyčerpání po předchozích skocích a zrovna tohle byl cat leap, do kterého bych musel jít naplno. Došel jsem tedy k poslednímu skoku. Mám ho vyhlídlý již od jara, ale pokoušel jsem se o něj jen párkrát. Kong do precisu (opět na kanál) s odrazem z tyčky. Vzpomněl jsem si na radu Tomcanyho, že když člověk skáče kong přes rail a nemá moc prostoru k rozběhu, zbývá to tam "prostě narvat rukama". V odhodlání, jaké jsem snad ani předtím nepoznal, jsem to tam nacpal hned na první pokus (ale neustál). Na nějaký pátý pokus celkově z toho vznikl pěkný záběr a byl jsem spokojen.

-


Chci tím říct jenom jednu věc. Když vás něco trápí, tak prostě udělejte to, co udělat máte a nehledejte výmluvy. Prostě to udělejte. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ashen Ashen | 23. října 2011 v 18:56 | Reagovat

Wow respekt :) Fakt pěkné, těším na video a doufám, že to nějak vylepšíš, aby bylo poznat, že tohle opravdu nebylo easy :)

2 Sahir Sahir | 26. října 2011 v 14:18 | Reagovat

:-)

3 abaca abaca | 14. prosince 2012 v 18:55 | Reagovat

"Chci tím říct jenom jednu věc. Když vás něco trápí, tak prostě udělejte to, co udělat máte a nehledejte výmluvy. Prostě to udělejte. :)" ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama