Kam jsme se to dostali?

7. prosince 2011 v 12:08 | DarkS |  K zamyšlení
Každý z nás určitě zná to rozjímání před spaním, kdy se člověk marně snaží usnout a jen se převaluje ze strany na stranu. Stejně tak tomu bylo i tuto noc u mě, nemohl jsem spát, přestože bylo nějak půl druhé. Napadlo mě, že si tak nějak zrekapituluji celý dnešní (včerejší) den, co měl původně v plánu a co jsem udělal, stejně tak co budu dělat den následující. Netrvalo tomu dlouho a byl jsem myšlenkami u parkouru, konkrétně v Lisses, kam se o letních prázdninách 2012 chystám jet a neskutečně se na to těším. Vybavilo se mi video Tima 'Livewire' Shieffa s názvem Livewire GOES: Lisses, které Tim zveřejnil poměrně nedávno. A v ten moment jsem si uvědomil něco, co mi už delší dobu unikalo.


Začnu tím, že jsem byl asi týden nemocný a když jsem tak byl sám doma a neměl co dělat, napadlo mě, že si zahraji jednu hru, která mě tehdy před pěti lety neuvěřitelně bavila (konkrétně Need For Speed: Most Wanted :)). Netrvalo tedy dlouho a už jsem byl ponořen do děje celého příběhu. Za tři dny jsem hru dohrál s poněkud nevzrušeným pocitem, nevěděl jsem, čím to bylo, ale snažil jsem se hru vyhrát co nejrychleji a s co největším "přehledem". Když už se mi tedy oblokovala všechny auta, co jsem chtěl, vytunil jsem si pár oblíbenců, odjel s nimi pár závodů a hru vypl, protože mě téměř hned přestala bavit.


Na tomhle místě se chci zastavit. Právě ve chvíli, kdy jsem nemohl usnout a přemítal jsem, se mi znenáhla ukázala jednoznačná spojitost s pocitem vyhrané hry a parkouru. Vzpomněl jsem si, jak Livewire ve videu mluvil o Sebastianovi, trénuje jakou dobu, na "vrcholu" byl před dvanácti lety, ale pořád se drží ve formě a neopustila ho (pro parkour typická) hravost a nadšení do pohybu. Vzpomněl jsem si také na to, co byl parkour zezačátku. Pár kamarádů tehdy trénovalo účinný pohyb, dávali si navzájem výzvy a spíš než o vyhraněných technikách šlo spíš o samotný instinkt. Byla to schopnost pohybovat se, o co jim především šlo, nešlo o jednotlivé prvky či techniky, každý měl svůj vlastní způsob jak se dostat na to a tamto místo. Tehdy těchto pár kamarádů nemělo kam spěchat. Nebyla žádná světová scéna, nebyly položené žádné "hodnoty" co se týkalo schopností a respektovali se navzájem.

Kdežto když tohle porovnám s dnešní parkourovou scénou, jde vidět obrovský rozdíl. Většina trénujících se chce dostat na Art of Motion, kde se seznámí se spoustou talentovaných a známých lidí, kde si získá své jméno a respekt. Jsou určeny hodnoty toho typu, že pětistopový kong to prec je málo a dvanáctistopový lítá jen Toby Segar. Existují nejmenované "vrstvy" lidí, kde ti méně zkušení uznávají zkušenější a snaží se být tak dobří jako oni. Ptám se proč? Copak parkour nebyl od začátku způsob, jak najít sebe samotného a jít si vlastní cestou? Copak jde lidem už jenom o to, aby si v parkourové komunitě udělali jméno a identitu, za kterou se budou schovávat? A kde je ta svoboda pohybu, jak se o ní pořád mluví?

Většina lidí zbytečně tlačí na pilu a záměrně urychluje svůj progres, ve snaze být lepší dřív, než byli ti před ním. Sám se o něco podobného snažím taky a až teď si nad tím lámu hlavu, čím si tomu pomůžu. Je tu spousta věcí, co bych dělal radši, ať už jsou to jen kraviny nebo maličkosti. Jenomže pak by to dopadlo tak, že by se všichni ostatní okolo mě rozběhli dopředu a když bych pak s nimi šel trénovat, brali by mě s rezervou a dívali se na mě s pohledem "tak ty už máš to svoje za sebou :)". Tady se dostáváme k tomu bodu, kdy se všichni snaží vyhrát hru co nejrychleji a s co největším přehledem. A největším paradoxem je to, že tohle přesně není ten způsob, jak dosáhnout svobody pohybu a být šťastný. Svoboda je dělat si to, co chci, ne skákat velký věci jenom proto, že je ostatní skáčou taky a já s nimi chci držet krok.

Ať si to každý přebere sám, co pro něj znamená svoboda pohybu a jak moc je ovlivňován ostatními. Mně tohle uvědomění přimělo k tomu, abych si přebral své hodnoty a dělal to, co mě učiní šťastným.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hanz Hanz | E-mail | 7. prosince 2011 v 13:59 | Reagovat

Hehe, tímhle jsi docela hezky vystihl, co já dělám :)
Už se parkouru věnuju čtvrtým rokem, ale stále neumím jediné salto :-D
Občas mám pocit, že stagnuju, že se nikam nehýbu, když vidím, třeba Zonyho, jakej udělal za dva roky pokrok.. O_O
Ale pravda je, to co tady ty píšeš, že i když si skáču svoje malý precizny, tak pořád mě to baví a jsem spokojený.. :)
Třeba se jednou dostanu tam, kde vy ostatní už dávno jste 8-O

Díky za hezký článek ;-)

2 Sahir Sahir | 7. prosince 2011 v 15:30 | Reagovat

Moc pěkný článek! :)

3 Honza Kovanda Honza Kovanda | 7. prosince 2011 v 16:26 | Reagovat

Pěkný :) Zamyslim se nad tim.

4 Steffy Steffy | 7. prosince 2011 v 16:34 | Reagovat

pěkný pěkný :)

5 grimmis grimmis | 7. prosince 2011 v 16:36 | Reagovat

díky takové normální věci si dá leccos uvědomit

6 Slávek Slávek | 7. prosince 2011 v 20:43 | Reagovat

Připomíná mi to známý citát Štěstí nám přináší cesta, ne její cíl. :-)

7 Tom Fortn Tom Fortn | 9. prosince 2011 v 0:40 | Reagovat

Dobrá myšlenka....a bhužel doast pravdivá....u dost lidí vidim ,že jdou něco skočit, jen protože to skočil někdo jinej, tomu snažim osobně co nejvíc vyvarovávat, alespoň z pohledu toho, že si nepamatuju, kdy jsem šel zkoušet skok, protože ho někdo skočil a já při tom na něj neměl a nebo nebyl dostatečně připraven...... Timpádem chtíč jít rychle dopředu doplňuju víceméně každodenním tréningem, kterej člověka posune rychle i přest že polovinu času venku se mužu válet po zemi a zdech a dělat kraviny....:D :)

8 brajen brajen | E-mail | 17. prosince 2011 v 0:22 | Reagovat

Moc pěknej článek...jeden z důvodů proč se mi už odnechce jezdit na Jamy a meetingy....mám totiž uplně jiný tempo,jiný cíle a hodnoty...a nedokážu to slovy popsat....trenuju od 2007 ....a pořád mě ty změny kolem míjí a já zůstávam co se týče parkouru svůj..( i když uznávám že občas se nějaká ta debka, nebo výčitka svědomí že kdybych třeba rači sral na to co mě baví a vrhl se do toho víc po hlavě dostaví, ale nakonec se vždy vrátím sám k sobě a jedu po staru.( nemyslím tím ted moje problemy se zdravím a nedostatkem času) ..ještě jednou: moc pěkná myšlenka ;))

9 Martin Staňa Martin Staňa | 17. prosince 2011 v 18:47 | Reagovat

Hezky napsané, DarkSi. Podle mě je snaha držet krok s přáteli skvělá motivace. Ale přepínat své síly nebo se stresovat, že zůstanu pozadu, to už je na škodu a člověk se tak akorát brzy zraní. Tenhle článek je dobrý námět k zamyšlení pro ty, co se příliš ženou za progressem. I pro ty, co to nedělají

10 Zony Zony | 24. prosince 2011 v 1:37 | Reagovat

Souhlasím s většinou ale na něco mám jiný názor, je to fakt taky jsem se nad tím zamýšlel sice trochu z jiného pohledu konkrétně US a já. o tom ví hodně sahir...
Ale na druhou stranu se chci dostat nahoru mezi ty lidi kteří mě motivovali k dalšímu tréninku a všechny je poznat a seznámit se s nimi jo jsou to lidi co  respektuju... a myslím že si to zaslouží, Jsem takový že chci něco v životě dokázat a možná se to někomu bude zdát namyšlené nebo hloupé ale prostě mě dělají šťasťnější velké věci u kterých jsem překonal sám sebe než ty které mám naučené.každopádně si myslím že k parkouru tě přivedli právě oné videa davida bella kde skákal na tu dobu fakt neskutečné pekla a všechno se vyvíjí takže to co bylo neskutečné v té době je  relativně na dením pořádku.. a kdyby si skakal jenom nejake precizy na patníkách nikdy by ses o parkouru nedozvěděl. máš pravdu že svoboda pohybu je pro každého něco jiného ale s tohodle článku na mě srší prostě skakat velke veci = spatne, skakal a nic vic od sebe necekat = dobre (velkyma vecma myslim nejak citovne zvysene skoky u daneho jedince jak uz X stop u zacatecnika, tak X stop u me)chapu ze nekomu to tak vyhovuje ale nemyslím se ze za cestou sebepoznanim je to ta spravna cesta= tedy zustat na stejnem miste. docela rád bych se o tom pobavil

11 Tomcany Tomcany | 24. prosince 2011 v 2:25 | Reagovat

Zony -> Jestli se chceš seznámit se všemi těmi lidmi "nahoře", tak bys měl začít zlepšovat angličtinu ;)

[10]:

12 Majk - Michal Němec Majk - Michal Němec | 24. prosince 2011 v 7:55 | Reagovat

Z velke časti souhlasi se ZONYM vyjadril se hodne dobře :-)

13 jf jf | E-mail | 24. prosince 2011 v 9:18 | Reagovat

takže podle toho co tu píšete, bych skok co skočili jiní, neměl skákat? tohle je asi otázkou toho co mají lidi v hlavě, a ne otázkou kdo to skočil a neskočil. všichni mladí co začínají skákat řeší skok   způsobem jako 'je to moc velká dálka, ty trénuješ déle,...' k čertu s tím. když se některým lidem ukáže světlá stránka 'parkouru' bez komerce, miliardy videí na yt a soutěživosti být lepší mezi sebou, tak to bude vždycky fajn:).
Ještě dodatek: je spousta důvodů, proč se snažit urychlit svůj progress, protože se urychluje sám, a nic s tím nikdo neudělá, pokud bude někdo trénovat jak magor ve snaze být lepší než ostatní, třeba jednou bude, pokud někdo skáče takový ty anglánský typy her jako parkour touchlast, zombie parkour, tak se zlepšuje rapidním způsobem a ani to nepozná. *end*

14 DawePK DawePK | 24. prosince 2011 v 10:02 | Reagovat

To už je pak na tobě co chceš skákat,když vidíš kámoše jak to skočil.Je jen na tobě jestli si to chceš taky zkusit.Parkour mě hodně moc baví a užívám si každý svůj pohyb,jedu si svou pomalou cestou a je mi jedno že je někdo lepší než já :-)

15 jmeno není duležite jmeno není duležite | 24. prosince 2011 v 10:13 | Reagovat

no.... já se třeba tímthle zrovna hecuju.. když to dá jinej člověk o kterym vím že není o moc lepší než já a ten například preciz dá tak mě do docela dobře vyhecuje a jdu na to taky a věřím si o hodně víc.... ale stejně na tom něco bude ;)

16 DawePK DawePK | 24. prosince 2011 v 11:05 | Reagovat

Jojo to ja taky když někdo něco dá tk to většinou vyzkoušim,abych byl na stejny urovni.Máme svůj tým jsme tam 4 a ja si tam připadám jako nejhorší ;-).Ale je to taky tim že jsem dlouho netrenoval a ted se to snazim dohnad.A oni stejnak PK delaj dele.Tedkon trenujem ruzne Flipy atd.ale zatim mi to moc nejde ;-)

17 Mixter Mixter | 24. prosince 2011 v 11:29 | Reagovat

Zony trochu s tebou nesouhlasím =) To není o tom že nemáš skákat pekla nebo nemáš skákat to co ostatní.. Myslím že je to o tom že máš skočit nějaký peklo nebo vlastně cokoliv až když 100% víš ty sám uvnitř že jsi na to připravenej a ne když tvůj kámoš spolutraceur ví že je na to připravenej tak to oprávněně skočí a ty to hned crazy máslo jdeš skočit za ním když na to připravenej nejsi jen proto aby náhodou nebyl o pár tréninků !"lepší"! než ty.. tomu si myslím že se ani nedá říct progress, to je totiž šílenství.. progres je pozvolný připravený a kontzrolovaný postupo vpřed který ovládá každý sám sebe a nikoliv jeden někoho druhého.. nemám pravdu?? :-) Btw. strašně pěknej článek :-)

18 Zony Zony | 24. prosince 2011 v 11:36 | Reagovat

Tomcany[11]:
To už sme trochu někde jinde :D sem vubec nepleť :D a To mixter už sme se o tom bavili myslím že já jsem jeden z mála lidí co ví na co má a na co ne a neovlivňuje se ostatníma

19 jf jf | E-mail | 24. prosince 2011 v 22:56 | Reagovat

dawe: já dělám jenom věci co chci, a co mě baví, neovlivňuju svoje činy druhými lidmi, asi jsi mě špatně pochopil:).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama