Březen 2012

Skok do neznáma

31. března 2012 v 15:14 | DarkS |  Ze života traceura
,,Don't you want to take a leap of faith? Or become an old man, filled with regret, waiting to die alone?"

Je celkem možné, že dnešní článek vyzní poměrně skepticky, jistému druhu nostalgie se nevyhnu asi ani kdybych chtěl. Poslední dobou se mi poměrně dost mění přístup k životu, ale především k hodnotě parkouru. Ze samého strachu, že budu nemocný na své narozeniny (25. března), jsem onemocněl už pro jistotu někdy desátého a kvůli své nedbalosti se nemoc se mnou táhla až do teď. Chvílemi mi to nevadilo, chvílemi jsem mohl zešílet, chvílemi jsem byl neskutečně smutný nad tím, jak mi pod rukama utíká nejoblíbenější část roku. Pokaždé, když už se zdálo, že je to za mnou a já nadšeně vyběhl ven, jsem večer skončil v posteli s bolavou hlavou. Jedno ale vím jistě - změnilo mě to. Když je člověk tři týdny zavřený doma, klade si spoustu otázek a odpovědi přicházejí tak nějak samy. Nebyla to sice příjemná zkušenost, ale cítím se vnitřně silnější. Poslední dny stonání před narozeninovým tréninkem (který byl vyhlášený už od ledna) jsem se už jen usmíval a nechával věci být. Po dvou týdnech jsem přijmul fakt, že nejsem schopný trénovat.

Představy a skutečnost

11. března 2012 v 23:00 | DarkS |  K zamyšlení
Každý z nás určitě zná situaci, kdy se blíží nějaká větší událost a my se na ni těšíme. Ať už je to shledání s dobrým známým, kterého jste dlouho neviděli, či nějaký meeting nebo JAM. Těšíte se takovým způsobem, že den předtím nemůžete usnout a ráno se budíte ještě před zazvoněním budíku v šest ráno. Cítíte se úžasně, pocukává vám v koutích smíchem a štěstím z toho, že už konečně přišlo to, na co jste se tolik těšili. Dorazíte na místo akce, přivítáte se známým/i, jenže... najednou je všechno jinak. Ten člověk vaše nadšení sdílí daleko méně, případně se jen tak formálně zeptá na váš život a jde se dál. Vítejte ve světě iluzí radosti, které se nachází mimo vás.