Klíč ke snům a moje vize

9. června 2012 v 20:59 | DarkS |  O mně
Až deštivé sobotní ráno mě nakonec přimělo k tomu, abych si sedl a napsal další článek. Jak tomu bývá s příchodem léta, člověk myšlenky většinou vypouští a raději si užívá toho, co je. Je to mimochodem velmi uspokojivý přístup, všem ho doporučuji bez výjimky :). Hlavně se mi nechtělo psát vzhledem k tomu, kolik se toho za poslední dobu stalo a nevěděl jsem, u čeho začít.


Ale abychom to vzali popořádku, začnu někdy od druhé poloviny dubna. Moje druhé onemocnění vedlo k úspěšnému uzdravení už nějak do týdne (strach, že budu nemocný další tři týdny, jako předtím, se mi ale nevyhnul), a tedy hned jak to šlo, začal jsem opět trénovat. Měl jsem plno energie a takovou chuť po pohybu, jako snad nikdy předtím. Vždycky o víkendu nebo na státní svátek jsme se domluvili na společný trénink s kluky z Brna (Riči, Teša, Fída, Max, Hunk, Dejv Mateašák, Dejv Musil, Mike Pernica a spousty dalších) a procházeli jsme hlavně místa, kde jsme nějakou dobu nebyli. Tenhle typ tréninku byl příjemnou změnou - ve větší skupině jsme se dokázali daleko víc namotivovat a nezažili jsme žádný stereotyp, protože všechny skoky pro nás byly novou výzvou. Pomyslným heslem se stalá jednoduchá otázka - ,,Chceš to skočit? Tak to skoč. Nejsi si jistý? Tak neskákej." Člověk by nevěřil, kolik síly se ukrývá v tak jednoduchém mottu. Tatam byla ztracená energie ze zbytečného drillování a zkoušení, když to člověk skočil hned napodruhé.

V tomhle bodě je na místě, abych zmínil opět Sahira. Před rokem o prázdninách na parkour campu mě seznámil s tréninkovou metodou, kdy má každý na jeden skok tři pokusy. Vzhledem k tomu, že můj tehdejší tréninkový přístup byl jít do skoku naplno až když jsem měl opravdu 99% jistotu, že jej zvládnu (čemuž předcházelo minimálně deset pokusů na vyzkoušení), dostávala moje psychika celkem zabrat. Hlas uvnitř mé hlavy se bouřil, že si ten pohyb vlastně ani nestihnu užít a nemůžu v něm mít dostatečnou jistotu, že se mi může něco stát. Hned jak camp skončil a Sahir odjel, jsem si začal trénovat opět svou metodou. Až teď, skoro po roce, jsem přišel na to, co v tom přístupu bylo. Byla v tom jednoduchost. Nedělat věci více komplikované, než ve skutečnosti jsou. Nemít žádný prostor pro zbytečný strach. Udělat to, co chci. A nečekat na to, udělat to hned.

V ten moment jsem částečně pochopil, jaktože se Sahir narozdíl od většiny lidí posouvá se svým tréninkem a pohybem stále dál, i přes nějakou tu dobu, co trénuje. Dělá zkrátka to, co dělat chce, a nehledá v tom problémy.

V době, kdy jsem si to nějak začal dávat dohromady, vyšlo tohle video. Poměrně dost jsem ho uvítal, neboť jsem byl vždycky zvědavý, jak Sahir trénuje "normálně". Pak jsem se zeptal sám sebe, jak to vypadá se mnou. Co vlastně trénuju, když jdu jen tak na chvilku ven?

Otázka mi v hlavě zněla nějakou dobu, až jsem se zhruba po deseti dnech přiměl vzít na jeden trénink stativ a kameru. Plán byl takový, že budu zkrátka točit to, co mě napadne. Jednalo se o místo, kam v poslední době chodím trénovat poměrně často a už tam pár "svých" skoků mám. Něco jsem tedy natočil a pak z toho doma sestříhal krátký edit. Došlo i na malou výzvu :) kterou jsem po vzoru Sahira skočil na třetí pokus.

Mimo to má tohle video i jiný význam. Hluboce se stydím, že jsem na to přišel až teď, ale konečně jsem se naučil manuálně řídit vyvážení bílé v kameře. Předtím jsem jenom přepínal mezi předvolenými režimy, teď si můžu nastavit barvy sám tak, aby nebyly tak fádní a vybledlé. Když mi ještě k tomu půjčil kamarád Tom 'Shin' Černík zrcadlovku (Nikon D3100) a to všechno se spojilo s parádními tréninky poslední doby, úspěch byl zaručen. Po dlouhé době jsem sestříhal video, ze kterého jsem měl opravdu radost. Až na nějaké chyby v editu (kupříkladu "duchové" - stopy za jednotlivými pohyby, za které mě pokáral Tomcany a poradil, jak se jich mám zbavit) jsem byl s editem spokojený.

Na rovinu říkám, že co se týká střihu a atmosféry videa, z velké části jsem byl ovlivněn velmi oblíbenými GUP (Galizian Urban Project), jejichž videa jsem si nedávno procházel od úplných začátků (2008) a progres, kterým prošly jak jejich pohybové schopnosti, tak i kameramanské a střihačské umění Sergia 'Steela' Cory, je téměř neuvěřitelný. Není divu, že jsou v poslední době inspirací tolika mladým traceurům.

Z řady Galizianských videí je opravdu těžké vybrat nějaké "nejlepší", ale videa, která na mě opravdu udělaly dojem, jsou mezi jinými hlavně Easter Parkour a May-be. Jejich nejnovější video je kapitola sama pro sebe, o tom se v dnešním článku zmiňovat nechci (také pro to, že na něj sám zatím nemám ucelený a jednoznačný názor).

Dny utíkaly dál a byl tu květen. Dostali jsme ředitelské volno a mě napadlo, že bych jej mohl využít k návštěvě dobrého kamaráda a traceura WeXlyho z Přerova. Bylo to rozhodnutí takřka ze dne na den, ale odměnou byly tři skvělé dny, kdy jsme si za podmínek 30°C ve stínu užívali jak pohyb samotný, tak i diskuze večer na pivku. A mimo to také vynikající fazole :D. Samotný výlet byl pro mě zajímavý hned ze dvou důvodů. Za prvé, vždycky jsem se chtěl poohlédnout a zatrénovat na Přerovských spotech v klidu, protože za jeden den se všechno projít nedá. Za druhé, čekal na mě z loňska jeden kong to precis, na kterým jsem dohromady loni strávil tak tři hodiny a padlo na něj aspoň padesát pokusů. Byl úspěšně pokořen :)

A čas opět plynul dál. Ve škole se pomalu blížily maturity (zatím se jich naštěstí nemusím obávat), ale objevil se problém v mé oblíbené chemii a rovněž tak v matematice. V obou předmětech čtyři známky - jak jinak, než nefalšované pětky. Zahájil jsem proto "drtící" mód, kdy jsem obětoval nejednu večerní tělocvičnu a odpolední trénink. S pomocí kamaráda (Hofeca) jsem nakonec chemii opravil a na řadě byla matematika. Maturity však nenechaly čekat a profesorka spoustu dní nebyla ve škole. Stihl jsem si proto napsat jenom jediný test na trojku a k dalším jsem se dostal až později.

Výhody spojené se školou končící po dvanácté hodiny mi ovšem poskytly další prostor pro trénink a tak na sebe nenechalo čekat další společné chvíle s traceury. V Brně se několikrát ukázal Martin Staňa, Jan 'Assasin' Pospíšil a stejně tak i Marek Sukup, objevili jsme nový spot a všechen tenhle materiál se nějak střádal na kameru, až toho byl nakonec dostatek pro další video. V téhle době jsem se nechal inspirovat především perfektními videi od Tunc "Leech" Uysaler (netroufám si skloňovat), známého traceura z Vídně, který se podílel na projektech jako Advanced Motion 2 a zná se s množstvím dalších známých lidí, jako např. Shaun Wood, Oleg Vorslav, Danny Ilabaca (...). Mimochodem, možná to vyjde a letos na podzim si s ním zatrénuji ve Vídni. Ale je to ještě daleko :)

Další mou inspirací se stala dvojice kameramanů (Marius a Andreas Kauer), vystupující na YouTube pod kanálem "TwoKStudios". Naprosto perfektní edit a brilantní práce kameramanů mě přímo očarovala.

Chtěl jsem tedy něco se svými videi udělat. Atmosféru nechat, ale vylepšit formu. Zdokonalit záběry, přijít na jiné úhly a hlavně snažit se o edit, který bude vypadat už trochu na úrovni. Jak tomu často bývá, své první pokusy si opět odbyl videoblog a to konkrétně videem, které jsem nazval "My Flow". Původní návrh byl ten, že natočím video z bodu A do bodu B za tmy. Ale nevyšlo to, protože místa, která bývají normálně osvětlená, jak naschvál byla po tmě a kamera téměř nic nezachytila. Tak jsme stejnou trasu natočili ve dne.

Byl jsem s výsledkem spokojený především kvůli práci kamery, na své flow musím ještě pořádně zapracovat. Ale tohle malé video mi bylo dobrým odrazovým můstkem pro větší edit, který jsem se chystal sestříhat. O pár dní později bylo video hotové a hodním jej jako svoji zatím nejkvalitnější práci.

Čas ovšem nekontrolovatelně plynul dál a než jsme se nadáli, byl tu Parkour JAM v Brně. Sešlo se nás kolem stovky lidí a šedesát skákačů si koupilo i triko s motivem jamu, které navrhoval náš známý Rax. Design se mi moc líbil a uvítal jsem další tréninkové triko do sbírky. Samotný JAM byl spíše jen formalitou. Rád jsem se viděl s určitými lidmi, ale místy jsem zahlédl, jak spousta lidí sedí a jen tak se koukají. Nehodlal jsem si kazit náladu, ten den jsem si chtěl užít (a taky že užil), ale trochu to ve mě po skončení jamu hlodalo. Skákal jsem sice jen chvíli, ale užíval si to jak jen to šlo. Nejdřív jsem ztratil hodinu při prodávání triček a další hodina padla na pomalování obličeje od jedné laskavé slečny ve Vaňkovce. Vše bylo zdarma, akorát jsem si musel počkat a vystát frontu. Zvolil jsem nakonec obličej Jokera z filmu The Dark Knight.

Samotné skoky jsem si užil na sto procent. Pokořil jsem asi pět věcí, na které jsem měl spadeno už delší dobu. Něco bylo dokonce navíc a překvapilo mě, když jsem udělal muscle up z visu na jedné ze zdí na Petrově. Měl jsem ze sebe radost, konečně jsem zesílil v rukách.

Momentálně mám rozpracované video ze záběrů zhruba z půlky května a začátku června. Sice z něj nemám tak dobrý pocit jako ze zmiňovaného "When the Dreams Came True", ale doufám, že se bude líbit a osloví aspoň pár lidí. Na prázdniny mám velké plány :) tak doufám, že všechno vyjde a hlavně, že si je užiju jako nikdy předtím ;)

Opět je na místě poklona všem, kteří článek dočetli až sem a pustili si aspoň nějaké to video :D a když už jsme u toho, nebojte se komentovat a říct, co si myslíte... jak o tomhle článku, tak o videích, člověk rád slyší nějaké ohlasy :)

Mějte se a užívejte léta :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adrenalin Adrenalin | Web | 9. června 2012 v 21:36 | Reagovat

kemu se to ma chtít čýst mne tedy ne ale babuška si to čite :-x

2 bublinkka bublinkka | Web | 9. června 2012 v 22:08 | Reagovat

:-) Wau poviem vám, že prečítanie tohto článku mi trvalo 50 minút 8-O  (síce medzitým som obskakovala Facebook ale nevadí)... :D Tie videa sú úplne peckové, krása.. Vidno že si to užívaš a že do toho vkladáš kus seba... :-) páči sa mi keď ľudia majú sny a idú si za nimi ;-) Klobúk dole :-)  :-)

3 Monika Monika | 10. června 2012 v 18:32 | Reagovat

Já.. nemám absolutně slov.. GOOD WORK!

4 crazyfrogfrombrno crazyfrogfrombrno | Web | 24. června 2012 v 0:17 | Reagovat

naučíš mě parkour?

5 Nam Nam | 29. června 2012 v 12:33 | Reagovat

První část (půlka?)článku je docela k zamyšlení. :-) Co se tvých videí týče, ve stříhání se moc nevyznám, ale rozhodně mají mají atmosféru, a to se počítá! :-D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama