Stop and go

27. března 2013 v 20:46 | DarkS |  Ze života traceura
Předem říkám, že si nechci stěžovat, i když tak dnešní článek nakonec asi vyzní. Předpokládám, že nejsem jediný, koho počasí venku pěkně štve, a jakoby toho nebylo málo, jsem opět nemocný. Je to trochu vtipné z toho důvodu, že jsem si domluvil výživového poradce, aby mi pomohl sestavit jídelníček, no a hned jak bylo hotovo, dostal jsem střevní virózu, takže teď piji černý čaj a jím piškoty. Člověk si nevybere... :D


Navzdory nepříznivým podmínkám se mi však naskytla určitá možnost, jak si pohyb kompenzovat. Někdy koncem prosince mě Hunk ještě s pár lidmi přemluvil, abych se šel podívat do "tančírny". O tom místě jsem už hodně slyšel, tak jsem se rozhodl tomu "dát šanci" a aspoň nějaký obrázek si udělat. Předem říkám, že jsem poměrně antikulturní člověk, pohrdající formálností, byť moje představy byly trochu zkreslené. Snažil jsem se tomu tedy otevřít jak jen jsem mohl. K mému štěstí většinu tančírenské party tvořili lidi, které už jsem znal. Byl jsem mile překvapen, kolik parkouristů tančí. Možná díky tomu jsem se během chvilky cítil uvolněně a "mezi svými". Zbylí lidé, se kterými jsem se seznámil, byli neobyčejně milí a fajn. Po nějaké době jsem pak pochopil, že tančírna je místo, kam se zkrátka netahají starosti a problémy. Měl jsem z toho radost.

Pár lidí mě tedy vytáhlo před sál, aby mě naučili nějaké základy. Nikdy jsem nechodil do tanečních, takže to pro mě byla trochu španělská vesnice, ale snažil jsem se to brát statečně a hlavně v pohodě, že o nic nejde. Když mě však naučili základní kroky u waltzu a chtěli po mě, ať si to zkusím s partnerkou v sálu na hudbu, moje pohoda byla ta tam. Ubohá žena, vždyť ji úplně pošlapu! Ubozí lidé kolem mě, vždyť jim dám loket! A tak jsem rezolutně odmítl. Ne, nepůjdu tam. Šel jsem k výčepu a koupil si pivo. Za necelou půl hodinu jsem změnil názor.

Ochotnou a velmi odvážnou duší mi byla Kačka Lípová (traceurka se nezapře). Až na to, že jsem systematicky udržoval dřevěný postoj, to docela šlo. Pochopil jsem, v čem je krása toho pohybu. S touhle souvislostí mi pak na mysli vytanula metafora, přirovnávajíc tanec k životu. Snažíte se dodržovat rytmus a dělat ty správné kroky způsobem, aby to vypadalo pěkně a zároveň jste si to užívali. Při každém kroku však musíte poskytnout prostor i partnerce, která naoplátku poskytne prostor vám a můžete se posunout dál. Jste zodpovědní za každý špatný krok, protože se nedotkne vás, ale hlavně partnerky.

Tanec mi však stále zůstává pouhou alternativou, něčím pro radost. Nedokáže mi vyplnit to důležité místo v životě jako trénink. Možná to i souvisí s volností, kterou na parkouru miluji. Totiž, jít si kam chci, s kým chci, kdy chci a dělat co chci. Dalo by se říct, že na tréninku jsem bezstarostný kluk v teplákách, užívající si života s pár kamarády, kdežto večer v tančírně naopak v roli gentlemana, dbajícího na pravidla společnosti a zodpovědně vedoucího tanec. Abych řekl pravdu... líp mi je na tréninku. Prostě zkrátka cítím, že mé místo je tam, že patřím mezi ty lidi. Necítím se jako gentleman, ani jako plně dospělý muž, vždyť mi teď bylo devatenáct... pár let si na to zkrátka počkám. Nechci předbíhat, co přijde, přijde, momentálně jsem se svým životem spokojený a nemám potřebu na něm cokoliv měnit.

I když k jedné změně přece došlo. Právě v tančírně jsem si našel slečnu, se kterou teď budu dva měsíce. Vztah máme pěkný, i když momentálně trpí tím, jak jsem pořád nemocný a nevyrovnaný s tím, že nemůžu trénovat. Ale to je bohužel něco, co teď jen těžko ovlivním, nejdřív se uzdravit. I to počasí by mohlo vyjít vstříc a dopřát nám konečně teplé jaro, na jaké jsme zvyklí. Tak snad brzy :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bonsaj Bonsaj | 30. března 2013 v 23:05 | Reagovat

Ať se daří a zdrav se ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama