Keep it real

9. června 2013 v 13:01 | DarkS |  Ze života traceura
A po nějaké době se opět vracím na blog. Ke své spokojenosti můžu říct, že už zase něco přes měsíc aktivně trénuju, tak snad to vydrží :) staré tréninkové koleje jsem uvítal s nadšením. Pár věcí se sice změnilo (rozchod s přítelkyní, ostříhání vlasů), ale věřím, že šlo o změny k lepšímu.


Od doby, co jsem vydal svůj poslední článek, se toho stalo poměrně hodně. Navšívil jsem Teplice, Žďár nad Sázavou, podílel jsem se na organizaci parkourového jamu v Brně, skočil jsem venku první sideflip, přestal chodit do tančírny, vydal jsem nové video a začal trénovat na stromech. Tak, kde začít?

Řekněme tedy, že u tančení. O svém rozchodu se moc rozepisovat nechci, řekněme jen, že jsem měl odjakživa parkourovou komunitu, lidi, kteří při mě stáli, ať se dělo cokoliv, a do naší tančírenské skupinky jsem se přidal až časem, kdežto moje slečna tam byla daleko déle. Nechci jí tedy kazit jedno z mála prostředí, ve kterém se cítí dobře, když už to svoje mám, i když mě to samozřejmě mrzí, protože mi tanec a hlavně lidi z tančírny chybí. Ale nic není dokonalé.

Další událostí byl výlet do Teplic. Tamějším skákačům (Pikovi, Pulimu, Metimu a Honzovi Kovandovi) jsem sliboval už asi dva roky, že se tam podívám a pořád jsem se k tomu nemohl dostat. Až jsem se nakonec rozhodl, oželel pražský i KOPR jam, a místo toho se vydal na pár dní do Teplic a Mostu. Lákaly mě samozřejmě zdejší spoty, z videí vím, že je to betonový ráj. Pár dní před odjezdem jsem se zase nachladil, tak jsem měl trochu obavy, ale nakonec vše dobře dopadlo. Na autobusovém nádraží na mě už čekal Puli, potom se přidal Meti a Pikaso, a o hodinu od mého příjezdu dojel i sympatický trotlík Marek Šmíd z Prahy, který byl po další dny častým terčem našich vtípků.

V sobotu, zrovna když jsme dorazili do Mostu, začalo trochu pršet. Měl jsem obavy, protože jsem začal být ztuhlý, nechtělo se mi trénovat a byla mi trochu zima. Ale nakonec jsme se přece jen rozhýbali, beton uschl a my mohli skákat. Na prvním spotě se mi ale moc nedařilo. Nemohl jsem se odhodlat ke cat leapu, o kterém jsem věděl, že na něj s přehledem mám. Pokaždé, když už jsem byl odhodlaný skočit, mi hlava řekla NE. Abych se nějak rozptýlil, natočil jsem Pulimu a Honzovi menší flow, následně jsem si skočil navazovaný drop precis do dalšího precisu a nálada se mi trochu zlepšila. Šli jsme tedy na další spot, na proslulou mašinku. Řeknu vám, spotů jsem viděl hodně, ať už v Praze, Londýně či Paříži, ale na mašinku z toho nemá zdaleka nic. Betonový ráj, jak jsem jej viděl z videí. Jenže jsem nějak neměl náladu, neskočený cat leap mě úplně rozhodil. Pár věcí jsem si zde skočil, ale téměř žádné výzvy či hraniční skoky. S trochu pochmurnou náladou jsem si sedl k rohlíkům se šunkou, které byly toho dne mým obědem.




Na dalším a posledním spotě, který jsme v Mostu toho dne navšítivili, byl "cvičák". Byl jsem unavený a bez nálady, ale vysvitlo slunko a já si vyhlídl pěkný kong to precis. Přestože to byl jeden z větších, cítil jsem, že na něj mám. Po pár repeticích odrazů přes první zídku jsem si na něj věřil a nakonec jsem jej i skočil. Nálada se mi zlepšila neskutečně. Neměl jsem ani takovou radost, že jsem skočil něco nového, ale hlavně, že jsem šel do něčeho na základě pocitu a ne úvahy, jak tomu bylo u mě zvykem. Byl to moment pravdy, kdy jsem odsunul hlavu stranou a spoléhal se sám na sebe. A vyplatilo se mi to. Později, nabit energií a radostí ze skočeného kongu, jsem skočil i zmiňovaný cat leap na prvním spotě.

Po zbytek dne jsme už spíše jen chillovali u Lázeňské a na Ptačích schodech, což jsou známé Teplické spoty. Natočil jsem, co jsem natočit chtěl, skočil si pár věcí a večer jsme se všichni zničení sešli u Puliho v bytě. Další ráno byl pro nás už spíš dojezd, abychom nějak vyplnili čas, než nám pojede bus do Prahy. Ale i to jsme si užili :)


Záběry z Teplic byly také posledním dílkem do skládačky v podobě nového videa, které jsem příznačně pojmenoval Awakening, jako probouzení po dlouhé zimě. Jedná se můj již třetí počin se zrcadlovkou a tentokrát jsem si dával daleko víc záležet na úhlech záběrů a celkově práci kamery. Zároveň jsem se snažil, aby obsahem videa nebyly pouze jednotlivé skoky, ale především různé flow a video tak mělo rychlejší spád.


Další významnou událostí za poslední dobu byl Brněnský JAM, na kterém nevyšlo počasí a pršelo. Významnou událostí byl ale proto, že se díky organizovaným workshopům (začátečníci, pokročilí a flow) skutečně trénovalo a lidi neseděli, byť bylo všude bláto a mokré zdi. Celkově jsem měl z JAMu daleko lepší pocit, než v předchozích letech, že to nebyla pouze přehlídka nejlepších skoků, ale zkušenější pomáhali méně zkušeným. O organizaci JAMu se nahrával také podcast (spolu s Joanisem, Zonym a Martinem Staňou), který bude v blízké době k dispozici na stránkách parkour.cz.

V poslední době se pomalu ale jistě dostávám zpět do tréninkových kolejí, akorát teda netočím tolik, jak bych chtěl. Ale věřím, že to časem přijde. Na prázdniny mám bohatý program, ať už trénování v přírodě na Maštalích, či návštěva známého FAM JAMu v Mnichově. It's gonna be epic!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama